Ing. LADISLAV KRUČINSKÝ

Po ukončení vysokoškolského studia v oboru elektroniky a počítačů na Vojenské akademii v Brně se celý život věnuji servisu složitých elektronických zařízení. Nejprve to bylo v armádě, kde jsem udržoval v provozu průzkumné komplety Ramona a Tamara. Od roku 1997 dodnes působím ve firmě dodávající v České republice na trh manipulační techniku Linde.

Elektroniku mám jako koníčka od mala, stejně tak potřebu přicházet věcem na kloub, zjišťovat co je vevnitř, jak to funguje a hlavně co udělat, aby to zase fungovalo. Začalo to v dětství u budíků, pokračovalo přes rádia, zesilovače, televizory a vzhledem k tomu, že elektronika je dnes prakticky ve všem, co vezmeme do ruky, pokračuje to stále. Zpravidla vždy najdu způsob, jak něčemu vrátit původní funkci.

Jsem ženatý, mám dvě dcery, které mi povily tři vnoučata, o něž se s manželkou občas staráme. Dědečkuju na poloviční úvazek, zatímco manželka, která je již v důchodu, se o ně může starat naplno. Každé pondělí se snažím si zajít zahrát volejbal, občas vytáhnu na kopec paraglidingové křídlo nebo si se ženou zajdeme na výlet do Beskyd.

Můj koníček mi pomáhá udržovat rodinný domek v Heřmanicích, který jsme koupili poté, co nám povodeň v roce 1997 vzala náš dům v Hrušově. Také kamarádi z mého okolí vědí, že za mnou mohou kdykoliv přijít s něčím, co by možná putovalo do sběrného dvora, ale já se snažím podívat se, jestli se to ještě nedá opravit. Z hloubi duše nenávidím současný styl života, kdy se věci vyhazují daleko před koncem jejich životnosti jen proto, že přestaly kvůli banálitě fungovat a výrobce je záměrně vyrábí tak, aby nešly opravit. Jsem citlivý na to, jak se chováme ke svému nejbližšímu okolí a snažím se o to, aby Heřmanice byly hezké místo k životu, i když to někdy znamená jen zvednout ze země a hodit do popelnice plechovku, kterou na chodník upustil někdo jiný. 

Snad mi tyto mé vlastnosti pomohou být platným i pro naše hnutí.